Pojďme znovu vynalézt kolo: obchod s asistentem

Říká se, že nemá smysl znovu vynalézat kolo. Když potřebujete dodat hotový produkt, souhlasím. Když se ale chcete něco naučit, právě takový experiment může být užitečný. V téhle sérii chci zkoušet malé nápady na UI, zjistit, kde fungují, a psát i o tom, kde narazí.

Co kdyby vám obchod ukázal jediný produkt?

Začal jsem otázkou: jak by vypadalo nakupování, kdyby asistent rozuměl vašemu požadavku a znal vaše preference? Požádáte o sluchátka, dostanete jeden návrh, doptáte se na podrobnosti a rozhodnete se. Nemusíte nejdřív procházet katalog.

Nejdřív odpověď, potom další otázky

Ukázka nabídne jeden model sluchátek s názvem, cenou a hodnocením. Parametry se ukážou u otočné ilustrace v CSS, recenze v krátkém shrnutí. Volba videa otevře vymyšlené poznámky, ne přehrávač.

Jeden výsledek se dobře čte, ale obchod tím získá velký vliv. Proč právě tento model? Jaké další splňují zadání? Dobrý asistent musí umožnit srovnání, ne schovat ostatní možnosti.

Ovládání musí zůstat dostupné

Rozhovor vypadá jako hlasový, ale každá odpověď je tlačítko. Ve vlaku třeba mluvit nechcete; někdo nemůže a jiný raději používá klávesnici. Pokud přidám hlas, musí zůstat volitelný.

Kdo rozhodne, co se zobrazí?

Stránka i odpovědi jsou napsané předem. Co kdyby obchod poskytl produkty a povolené akce, ale asistent podle dotazu rozhodoval, co ukázat? Tato ukázka rozhraní za běhu nesestavuje.

Chtěl bych v nákupu pokračovat na telefonu nebo jiném chytrém zařízení. K tomu by byla potřeba společná data o produktech, oprávnění a bezpečné předání nákupu. Ukázka tyto věci neřeší.

Rozhraní by mělo patřit zákazníkovi: sám si zvolí, kde se odpověď ukáže, zjistí, proč dostal konkrétní návrh, a potvrdí nákup. Zůstávají otázky: jak objevovat nové produkty, kde zůstane značka a kdo zkontroluje rozhraní sestavené za běhu?

Co může být připravené před nákupem?

Ukázkový profil má adresu, popis karty a oblíbenou barvu. Zvolíte doručení a potvrdíte. Objednávka se neodešle a nic se nestrhne.

Uložené údaje mohou ušetřit psaní, ale skutečný nákup pořád vyžaduje ověření totožnosti, platby a souhlasu. Přístupový klíč (passkey) pomůže s přihlášením bez předání soukromého klíče webu. Sám ale platbu neschvaluje.

Web Crypto API v prohlížeči vytvoří dočasný klíč, podepíše ukázková data a podpis ověří. Kryptografie je skutečná, ale neověřuje zákazníka ani kartu. Scénář pokračuje i bez ní.

Model Context Protocol propojuje AI aplikace s nástroji a daty. WebMCP je experimentální návrh, který by stránce umožnil nabídnout funkce agentovi v prohlížeči. Ani jedno tuto ukázku nepohání a nezaručuje nákup napříč obchody. WebMCP počítá s tím, že rozhodnutí dál drží člověk.

Skutečné řešení by muselo odpovědět: proč tento produkt, co potvrzuji a kde zjistím nebo napravím, co agent udělal?

Co si z experimentu odnáším

Stručná odpověď a detaily na požádání mi připadají slibné. Čistá obrazovka se ale kreslí snáz než důvěra v jediný návrh a konečné potvrzení.

Takovou sérii chci psát: vyzkoušet nápad, ponechat to užitečné a říct, co ještě chybí. Vrací mě to k otázce z článku Vytvářet hodnotu je dnes důležitější než kdy dřív: když něco dokážeme postavit, má to vůbec smysl?